Input:

R 15/1957 (tr.); Garance

č. 15/1957 Sb. rozh. tr.
Zvláště přitěžující okolnost, že se pachatel dopustil trestného činu „jako člen spolčení“ sice předpokládá předchozí spolčení ve smyslu § 166 tr. zák., musí k němu však přistoupit další skutečnost, že jde o spolčení, které má ráz organisované součinnosti zvyšující nebezpečnost trestného činu pro společnost (§ 75 odst. 4 tr. zák.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 16. listopadu 1956, 1 Tz 310/56.)
Tři obvinění (A, B a C) dleli společně v hostinci a po uzavírací hodině, když opustili hostinec a společně odcházeli touže cestou. spatřili muže, který se k nim blížil. V tom připadl obviněný A na myšlenku, že uvedeného muže přepadnou a oberou o peníze. Ostatní dva obvinění s tím souhlasili. Obvinění na to přepadlí muže, srazili jej k zemi, ztloukli jej a odcizili mu náprsní tašku a zraněného pak shodili do silničního příkopu.
Lidový soud v Ústí nad Labem uznal obviněné vinnými trestným činem loupeže podle § 232 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a uložil jim tresty podle § 232 odst. 2 tr. zák.
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání obviněného A tomuto vyměřil nový nižší trest, jinak ponechal rozsudek lidového soudu nedotčeným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudky lidového i krajského fsoudu a lidovému soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvádí, že soudy nesprávně uznaly, že obvinění trestný čin loupeže spáchali jako členové spolčení [§ 232 odst. 2 písm. a) tr. zák.].
Stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Zvláště přitěžující okolnost „jako člen spolčení“ podle § 232 odst. 2 písm. a) tr. zák. není dána vždy, když spolupachatelé se trestného činu loupeže dopustili po předchozí dohodě. Spolčení zde nelze vykládat v tak širokém smyslu jako spolčení podle §166 tr.