Input:

R 15/1952; Garance

č. 15/1952 Sb. rozh. obč.
Onemocní-li zaměstnanec za placené dovolené, nemá za dobu, kdy dostával plat, nárok na nemocenské, ani když byl v této době uznán neschopným práce.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 13. září 1951, 35 Ok 236/51.)
Okresní soud civilní v Praze přiznal navrhovateli nárok na nemocenské za dobu od 25. července do 13. srpna 1950, kdy navrhovatel dlel na placené třítýdenní dovolené, kterou však až na prvý den vyčerpal nemocí a uznanou pracovní neschopností. Toto rozhodnutí odůvodnil okresní soud tím, že požitky navrhovatele, které mu zaměstnavatel poskytl z titulu dovolené, nejsou platem za vykonanou práci a nevylučují proto nárok na nemocenské, neboť navrhovatel nemá již nároku vůči svému zaměstnavateli ani na novou dovolenou v témže roce, ani na peněžitou náhradu za ni.
Krajský soud vyhověl odvolání okresní národní pojišťovny a změnil rozsudek okresního soudu tak, že potvrdil výměr okresní národní pojišťovny, jímž byla žádost navrhovatele o přiznání nemocenského za dobu od 25. července do 13. srpna 1950 zamítnuta.
Odůvodnění:
Jde o posouzení povahy peněžitých požitků, které zaměstnanci přísluší po dobu dovolené, jako kdyby pracoval, krom náhrady hotových výloh podle § 6 zák. č. 32/1950 Sb., o placené dovolené na zotavenou v roce 1950. Již ústava 9. května zaručuje v § 28 všem pracujícím právo na odpočinek mimo jiné zákonnou úpravou placené dovolené na zotavenou. Touto úpravou je právě citovaný zákon, jímž byly změněny a doplněny dřívější zákonné úpravy podle zákonů č. 82/1947, 220/1947 a 91/1949 Sb. Již z textu § 6 zák. č.