č. 146/1952 Sb. rozh. obč., Garance
č. 146/1952 Sb. rozh. obč.
Úmrtné podle § 12 zákona č. 74/1896 ř. z. a § 65 zák. č. 15/1914 ř. z. přísluší pozůstalým po státních zaměstnancích, kteří se stali podle § 29 odst. 1 zákona č. 66/1950 Sb. účastnými národního pojištění jen tehdy, zemřel-li pojištěnec před 1. dubnem 1950. Nastala-li smrt pojištěnce po 31. březnu 1950, úmrtné pozůstalým nenáleží; v tomto případě mají pozůstalí jen ty nároky, které jim přiznává zákon o národním pojištění.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 27. června 1952, Cz 203/52.)
Ústřední národní pojišťovna nepřiznala vdově po státním zaměstnanci, zemřelém dne 23. listopadu 1950, při úpravě jejích vdovských nároků úmrtné, které by jí bylo náleželo podle dřívějších předpisů o veřejném pensijním zaopatření.
Okresní soud civilní v Praze navrhovatelce úmrtné přiznal. Podle jeho názoru byl navrhovatelce zachován nárok na úmrtné, který patřil pozůstalým po státním zaměstnanci podle § 12 zákora č. 74/1896 ř. z. a § 65 zákona č. 15/1914 ř. z. Navrhovatelka prý získala nárok na úmrtné podle uvedených předpisů před účinností zákona č. 66/1950 Sb., který v § 29 odst. 1 ponechal pensijní nároky získané ve veřejném pensijním zaopatření před jeho účinností nedotčeny.
Krajský soud v Praze nevyhověl odvolání ústřední národní pojišťovny. Nárok na úmrtné považoval soud se zřetelem k jeho zařazení v dosavadních předpisech veřejného pensijního zaopatření za součást pensijních nároků, jichž se týká ustanovení § 29 odst. 1 věty druhé zákona č. 66/1950 Sb. Zabývaje se dále otázkou vzniku tohoto nároku a jeho splatností vyslovil soud názor, že navrhovatelce vznikl nárok už provdáním za státního zaměstnance, s nímž sdílela společnou domácnost. Úmrtím zaměstnance nastala jen splatnost tohoto nároku. Navrhovatelka získala nárok na úmrtné již ke dni 31. března 1950, takže zůstal nedotčen jak podle § 29 odst. 1 věty druhé uvedeného zákona, tak i podle ustanovení §§ 5 až 7 vl. nař. č. 113/1950 Sb., jímž byly upraveny podrobnosti o přestupu veřejných zaměstnanců a příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů do národního důchodového pojištění.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem podle § 210 o. s. ř., že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Úmrtné náleželo pozůstalým po státním zaměstnanci podle § 12 zák. č. 74/1896 ř. z. a podle § 65 zák. č. 15/1914 ř. z. (služební pragmatiky), tedy podle předpisů, které dosud upravovaly platové poměry státních zaměstnanců. Pracovní a platové poměry státních a veřejných zaměstnanců byly s účinností od 1. dubna 1950 nově upraveny zákonem č. 66/1950 Sb. Tento zákon znamená základní změnu v postavení státních a veřejných zaměstnanců a v celkové úpravě jejich pracovních a platových poměrů, účelem a smyslem této nové úpravy jak zřejmo z § 1 tohoto zákona bylo provést vyrovnání poměrů státních zaměstnanců s poměry ostatních pracujících a odstranit všechny často jen zdánlivé výsady, které jim záměrně poskytoval kapitalistický řád, aby je tak oddělil od ostatních pracujících. Nové pracovní a platové právo státních a veřejných zaměstnanců má naopak pomoci vybudovat z těchto zaměstnanců aparát, který bude spolupracovníkem dělnické třídy a ostatních…
