č. 146/1950 Sb. rozh. obč.
Úraz, který utrpěl zaměstnanec v polední přestávce při opravě svého kola, na němž dojížděl do práce a z práce, není úrazem podnikovým.
Vlastní dopravní prostředek není pracovním nářadím, i když se ho používá k cestě do zaměstnání.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu v Praze z 25. listopadu 1949, Co I 412/49.)
Žalobce, holičský učeň, opravoval si 20. října 1945 v polední přestávce dynamko u svého kola, na němž dojížděl do práce a z práce. Při tom utrpěl úraz. Žalovaná Ústřední národní pojišťovna výměrem z 31. července 1948 zamítla jeho žádost o přiznání úrazového důchodu.
Krajský soud v Uherském Hradišti žalobě do tohoto výměru vyhověl a přiznal žalobci úrazový důchod.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání žalované strany a žalobu o úrazový důchod zamítl.
Z důvodů:
Podle § 7 odst. 1 úrazového zákona ve znění vyhlášky č. 195/1944 Sb. jsou pojištěním kryty i úrazy, k nimž dal pracovní poměr toliko příležitost. Souvislost, která je v souzené věci mezi žalobcovým zaměstnáním a jeho úrazem, je však tak vzdálená, že úraz už nelze považovat…
