č. 145/1950 Sb. rozh. obč., Garance

Krajský soud v Karlových Varech přiznal žalobci úrazový důchod 20% od 20. ledna 1949, ačkoliv soudní znalec ve svém pcsudku ocenil ztrátu žalobcovy výdělečné schopnosti od tohoto dne toliko na 15%. Soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že ztrátu orgánu při práci tak důležitého, jako je ukazovák pravé ruky, je prý nutno hodnotit výše, než to učinil soudní znalec, obzvláště proto, že od úrazu uplynula teprve krátká doba a dosud nedošlo k přizpůsobení a návyku těla při práci.

Nejvyšší soud odvolání Ústřední národní pojišťovny vyhověl a žalobu o úrazový důchod od 20. ledna 1949 zamítl.

Z ustanovení §§ 79 a 80 zák. č. 99/1948 Sb. je zřejmo, že zákonodárce měl při určení předpokladů pro vznik nároku pojištěnce na úrazový důchod na mysli ztrátu všeobecné výdělečné schopnosti zraněného v důsledku úrazu bez zřetele na jeho dosavadní povolání nebo zaměstnání. S tohoto hlediska byl také podán znalecký posudek, který je po této stránce jednoznačný a určitý. Znalecký posudek je v otázce rozsahu ztráty žalobcovy všeobecné výdělečné schopnosti i spolehlivý potud, že má na zřeteli postupné snižování rozsahu této ztráty, k němuž dochází po určité době od úrazu, neboť snížení žalobcovy výdělečné schopnosti určil ke dni 19. října 1948 a po dobu tří měsíců dalších na 25% a teprve na dobu pozdější toliko na 15%. Odvolací soud proto považuje znalecký posudek po této stránce za bezpečný podklad pro určení rozsahu ztráty všeobecné výdělečné schopnosti žalobcovy. Prvý soud sicepřevzal po skutkové stránce také obsah znaleckého posudku, avšak přesto přiznal žalobci úrazový důchod 20% od 20. ledna 1949, vycházeje zřejmě z právního názoru, že je nutno přihlížet k dosavadnímu zaměstnání žalobcovu. Posuzoval proto snížení výdělečné schopnosti s hlediska žalobcova dosavadního zaměstnání. Tento právní názor je však se zřením k znění §§ 79 a 80 uvedeného zákona nesprávný.

Proto bylo vyhověno odvolání žalované strany, pokud je v něm napaden rozsudek prvního soudu, neboť takto…