č. 143/1950 Sb. rozh. obč.
Bylo-li výměrem Ústřední národní pojišťovny, vydaným již za účinnosti zákona o národním pojištění, rozhodnuto, že se pojištěnci důchod invalidní nepřiznává, je jeho invalidita posouzena nejen podle § 109 zák. č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nýbrž i podle § 63 zák. č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
Proto musí soud, projednávající žalobu do tohoto výměru, zkoumat s hlediska obou těchto zákonných předpisů, jsou-li dány podmínky nároku na invalidní důchod.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 27. října 1949, Co I 292/49.)
Krajský soud v Opavě zamítl žalobu o invalidní důchod požadovaný od 24. května 1948 nadále.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání žalobce, pokud jde o důchod za dobu od 24. května 1948 do 30. září 1948; pokud pak jde o důchod za dobu od 1. října 1948, zrušil rozsudek a nařídil prvnímu soudu, aby doplnil řízení a znovu rozhodl.
Z důvodů:
Výrok, jímž rozhodla žalovaná strana ve výměru o nároku žalobcovu, zní: „Ústřední sociální pojišťovna Vám nepřiznává důchod invalidní“. K tomuto výroku jsou připojeny důvody, podle nichž žalovaná strana nepovažuje žalobce za invalidního podle § 109 zák. č. 221/1924 Sb. Výměr byl vydán 18. října 1948. Žalovaná strana se ve výměru nezmínila o tom, jak se to má s nárokem žalobcovým podle zákona o národním pojištění, který v § 63 upravil podmínky nároku na důchod invalidní s účinností od 1. října 1948 odchylně od dosavadního § 109 zák. č. 221/1924 Sb.
Pro řízení u Ústřední národní pojišťovny platí přiměřeně zásady správního řízení, zejména připouští-li to povaha a předmět řízení ustanovení vlád, nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (§ 220 zák. č. 99/1948 Sb.). Jak podle uvedeného…
