č. 138/1952 Sb. rozh. obč., Garance
č. 138/1952 Sb. rozh. obč.
K pojmu trvalosti rozvratu mezi manžely podle § 30 odst. 1 zákona o právu rodinném.
Pro trvalost rozvratu není měřítkem jen délka doby, v níž rozvrat trval a prohluboval se.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 17. července 1952, Cz 367/52.)
Okresní soud v Novém Jičíně zamítl návrh manželky na rozvod manželství. Soud uznal, že podle provedených důkazů není pochybnosti o tom, že odpůrce se oddal pití a v opilosti ubližoval manželce na těle a že se nezměnil ani po odborném léčení, jemuž sc podrobil. Manželka naproti tomu už po celý rok má známost s jiným mužem. Manželé se odcizili tak, že zrušili manželské spolužití. Soud vyvodil z těchto zjištěných skutečností závěr, že mezi manžely nastal z důležitých důvodů rozvrat, na němž jsou oba vinni, ale že nejde o rozvrat trvalý, protože odpůrce, který je právě v trestní vazbě, si může požívání alkoholu odvyknout a když v červnu 1952 odpyká trest a nebude už pít, že oba manželé budou opět moci žít spolu. Teprve kdyby se tak nestalo, mohla by prý navrhovatelka znova žádat o rozvod.
Krajský soud v Ostravě nevyhověl odvolání navrhovatelky. Navrhovatelka v odvolacím řízení prohlásila, že její poměr s cizím mužem je důvěrný a také odpůrce přiznal, že měl intimní poměr s jinou ženou, s níž se chtěl oženit. Krajský soud po doplnění dokazování dospěl k přesvědčení, že mezi manžely je hluboký rozvrat zaviněný oběma účastníky. Protože však nelze vyloučit možnost, že výkon vazby přispěje k vyléčení odpůrce z alkoholismu a protože navrhovatelka by zrušením manželského svazku nesplnila svou povinnost pomoci, kterou na sebe uzavřením manželství vzala a protože konečně tento nežádoucí stav u manželů trvá teprv od r. 1949, není prý rozvrat trvalý.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem podle § 210 o. s. ř., že rozsudkem krajského soudu, jakož i v řízení jež mu předcházelo, byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Soudy neměly ve zjištěném skutkovém stavu dostatečné opory po závěr, že hluboký rozvrat manželství není trvalý, účastníky bylo uplatněno a doznáno, že manžel se od r. 1949 opíjel a manželce hrubě ubližoval, což se nezlepšilo ani po odborném léčení. Měl důvěrný poměr s cizí ženou, které sliboval manželství. V r. 1951 byl odsouzen k trestu na svobodě v trvání 9 měsíců pro zpronevěry a krádeže v podniku. Manželčina reakce na toto chování manželovo se projevila v tom, že navázala důvěrnou známost s cizím mužem a odstěhovala se ze společné domácnosti.
Zásada materiální pravdy vyžadovala, aby…