Input:

R 128/1951; Garance

č. 128/1951 Sb. rozh. obč.
Dohoda o rozdělení dědictví nenahrazuje soudní projednání dědictví.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 9. března 1951, 33 Ok 26/51.)
Okresní soud v Nymburce nevyhověl žádosti zákonných dědiců, aby jim byla povolena lhůta k oznámení dohody o rozdělení dědictví, které si chtějí rozdělit mimosoudně podle § 335 o. s. ř. a současně dědice uvědomil, že projednání dědictví bylo přikázáno notáři podle § 323 o. s. ř. V odůvodnění uvedl: Ve svém podání na soud oznamují dědicové zůstavitelovo úmrtí a žádají o udělení lhůty k oznámení dohody o rozdělení dědictví, které si hodlají rozdělit mimosoudně podle § 335 o. s. ř. Z tohoto obsahu jejich podání je zřejmo, že si § 335 o. s. ř. vykládají tak, že jest jakousi obdobou dříve platných ustanovení, podle nichž bylo účastníkům dáno na vůli, aby si pozůstalost projednali sami a soudu předložili ve stanovené lhůtě ke schválení písemný návrh a příslušné pozůstalostní výkazy. Takto však ustanovení § 335 o. s. ř. vykládati nelze. Projednání dědictcví je podle § 323 o. s. ř. svěřeno jedině soudu, který je může přikázat notáři, i v tom případě však musí všechna rozhodnutí učinit soud. V souvislosti s tímto ustanovením je § 335 o. s. ř. rozumět tak, že dohodu svéprávných dědiců o rozdělení dědictví nutno oznámit nebo předložit soudu během jednání o projednávání dědictví, nikoli však místo něho.
Krajský soud stížnosti dědiců částečně vyhověl a usnesení