Input:

R 125/1952; Garance

č. 125/1952 Sb. rozh. obč.
Zjistí-li soud za řízení o úpravu práv a povinností rodičů stran dítěte a jeho majetku pro dobu po rozvodu (§32 zákona o právu rodinném), že je v zájmu dítěte třeba upravit vyživovací povinnost rodičů i pro dobu před rozvodem (§ 251 o. s. ř.), zahájí v tomto směru řízení a rozhodne z úřední povinnosti, nečekaje na návrh.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 2. května 1952, Cz 155 52.)
Matka nezletilých dětí oznámila opatrovnickému soudu, že bylo zahájeno řízení o rozvod jejího manželství s otcem dětí, s nímž nežije ve společné domácnosti a navrhla, aby opatrovnický soud upravíl pro dobu po rozvodu práva a povinnosti rodičů stran dětí podle § 32 zákona o právu rodinném.
Okresní soud v Mariánských Lázních ponechal děti ve výživě a výchově matčině a uložil otci, aby ode dne, kdy rozhodnutí o rozvodu manželství nabude právní moci, přispíval na úhradu osobních potřeb každého dítěte 1000 Kčs měsíčně.
Ve stížnosti proti tomuto usnesení se matka domáhala, aby otci bylo uloženo přispívat na výživu dětí už od podání návrhu, nikoli až od právní moci rozvodu.
Krajský soud v Karlových Varech stížnosti nevyhověl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že řízení podle § 240 o. s. ř. nelze zaměňovat s řízením podle § 251 o. s. ř., kde soud rozhoduje o výchově a výživě dětí, jejichž rodiče nežijí spolu, na podkladě návrhu. Z protokolu sepsaného s matkou dětí nelze však dovodit, že matka měla na mysli úpravu výchovy a výživy dětí ve smyslu § 251 o. s. ř., tedy úpravu z toho důvodu, že rodiče nežijí spolu. Krajský soud dodal, že podmíněnost vyslovená soudem v souhlase s § 240 o. s. ř. ovšem neznamená, že by otec v přítomné době nemusel na výživu dětí přispívat. Jeho vyživovací povinnost vůči dětem vyplývá z ustanovení §§ 35 a 39 zákona o právu