č. 125/1949 Sb. rozh. obč.
Dekret č. 117/1945 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého.
Osoba, pro níž má prohlášení za mrtvého za následek vznik nebo zánik dědického práva, je účastníkem řízení o prohlášení za mrtvého.
Jde o zmatečnost, nebyl-li účastník řízení o prohlášení za mrtvého vyslechnut, třebas se to stalo jen proto, že soudu tento účastník nebyl znám.
(Rozhodnutí krajského soudu v Českých Budějovicích z 11. března 1949, R V 7/49.)
Usnesením okresního soudu ve Vodňanech byla A prohlášena za mrtvou a za den její smrti byl stanoven 28. duben 1945.
Rekursem podaným proti tomuto usnesení domáhal se B, aby byl za den její smrti stanoven 30. říjen 1944. V rekursu uvedl mimo jiné, že nesprávně stanoveným dnem smrti byl vyloučen z dědického práva po C.
Krajský soud zrušil usnesení prvého soudu ve výroku, jímž byl stanoven den smrti A, i řízení jemu předcházející pro zmatečnost a uložil prvému soudu nové rozhodnutí o dni smrti.
Z důvodů:
Rekursní soud shledal, že stěžovatel nebyl v řízení před soudem prvé stolice slyšen, ač jej třeba považovat za účastníka řízení podle § 6 zák. č. 100/1931 Sb. a § 2 dekretu č. 117/1945 Sb. Ustanovení § 21, druhá věta dekretu č. 117/1945 Sb. o úlevě při slyšení účastníků se na daný případ nevztahuje, ježto úleva ta se týkala pouze slyšení účastníků o provedených důkazech. Podle § 6 zák. č. 100/1931 Sb. je účastníkem každý, kdo může býti rozhodnutím soudu ve…
