č. 123/1951 Sb. rozh. obč., Garance
č. 123/1951 Sb. rozh. obč.
Cestou z práce do trvalého bydliště zaměstnancova je i cesta, která je podnikána jen jednou týdně, bydlí-li zaměstnanec v pracovním týdnu v továrně a je-li účelem cesty do bydliště obstarání osobních potřeb.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 30. června 1950, Cpo I 524 50.)
Žalobce utrpěl úraz v sobotu 23. října 1948. Toho dne skončila pracovní doba o 12.30 hodin a žalobce odešel do svého bytu v továrně, kde si uvařil oběd, převlékl se, dal upravit motocykl k jízdě a na cestě asi o 15.30 hod. utrpěl úraz. Žalobce je svobodný, bydlí v továrně přechodně a trvale bydlí a je hlášen u své matky, kam dojíždí pravidelně v sobotu odpoledne a v pondělí časně ráno se vrací do továrny. Ústřední národní pojišťovna výměrem z 21. června 1949 zamítla žádost žalobce o přiznání úrazového důchodu proto, že nejde o podnikový úraz.
Krajský soud v Jihlavě přiznal žalobci úrazový důchod, aniž zjistil, zda jsou dány ostatní podmínky nároku na úrazový důchod, zejména nezjistil výši ztráty výdělečné schopnosti způsobenou úrazem.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek pro tyto vady řízení. V otázce kvalifikace úrazu jako podnikového zaujal totéž stanovisko jako první soud.
Z důvodů:
Podle ustanovení § 77 písm. a) zákona o národním pojištění pokládá se za pracovní úraz také ten, který pojištěnec utrpí na cestě do práce a zpět, pokud ji podstatně nepřeruší z důvodů nesouvisejících se zaměstnáním. V souzeném případě jde o…
