č. 115/1952 Sb. rozh. obč., Garance
č. 115/1952 Sb. rozh. obč.
Výkonnostní příplatek podle § 6 vyhlášky ministra sociální péče z 20. prosince 1946 číslo 13 ú. 1.1 1947, o úpravě platových a pracovních podmínek zaměstnanců ve smluvním pojišťovnictví, není pevnou složkou platu, i když byl zaměstnanci vyplácen po delší dobu ve stejné výši. Nezapočítává se tudíž do tříměsíčního platu, jejž měli vyplatit dosavadní zaměstnavatelé zaměstnancům, kteří do 30. září 1951 nastoupili dobrovolně do výroby.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 13. května 1952, 16 Ok 21/52.)
Žalobce bývalý zaměstnanec pojišťovny, národního podniku nastoupil v rámci převodu administrativních zaměstnanců dobrovolně do 30. září 1951 do výroby. Podle směrnic vydaných vládní komisí pro převod administrativních zaměstnanců, uveřejněných v druhém díle Úředního listu z roku 1951 dne 9. července 1951, a dodatku k těmto směrnicím, uveřejněného v témže díle úředního listu dne 28. července 1951, měl proti pojišťovně, u níž byl dříve zaměstnán, nárok na plat za tři měsíce. Platem podle dodatku k směrnicím se rozumí základní plat a ostatní pevné složky (funkční, po případě kvalifikační přídavek, jazykový příplatek, příplatek k přídavku na děti a pod.). Nezapočítávají se pohyblivé složky (jako na př. odměna za práci přes čas, výkonnostní příplatky, prémie a pod.). Pojišťovna vyplatila bývalému svému zaměstnanci plat pozůstávající ze základního platu, rodinného přídavku a odpovědnostního příplatku, žalobce se domáhal toho, aby do platu byl zahrnut i výkonnostní přídavek podle § 6 vyhlášky ministra sociální péče z 20. prosince 1946 č. 13 Ú. 1. 1/1947, který dostával za zvláštní kvalifikaci (za zvláštní výkon a spolehlivost) ve výši 25% základního platu. Podle názoru žalobce je i výkonnostní přídavek pevnou částkou platu, poněvadž měření a vykazování výkonnosti a spolehlivosti neděje se periodicky podle uskutečněných konkrétních plnění, což právě vyznačuje pohyblivé složky platu, nýbrž tento výkonnostní příplatek nijak nekolísal a trval ve své výši nezměněně, pokud výkonnost a spolehlivost se ve své podstatě samy neměnily, žalobce jej pobíral v pevné výši několik let. Když pojišťovna žalobcův nárok v tomto směru neuznala, domáhal se výplaty výkonnostního přídavku žalobou.
Okresní soud civilní v Praze žalobě vyhověl.
Soud zjistil, že žalobce měl vedení a dohled v administrativní službě právního referátu, odpovědnost za řádné vedení lhůt ve věcech procesních, správních, interních a j., specielní korespondenci referátu, zejména běžnou konceptní práci a zpracování obtížných a složitých podání k soudům a ústředním úřadům, spisovou dokumentaci referátu, právní dokumentaci, intervence u úřadů a soudů, správu knihovny, zapisoval těsnopisně důležité schůze, vyřizoval samostatné administrativní záležitosti referátu a prováděl sám všechny práce pro spolehlivou a odbornou právní dokumentaci žalovaného národního podniku. Měl potřebnou znalost němčiny, německé i české stenografie a jeho práce vyžadovala pro svou rozmanitost a mnohostrannej zvláštní zběhlost v právních předpisech, která se jinak u neprávníka nepředpokládá. Dále zjistil soud, že přiznaný výkonnostní přídavek byl u žalobce od 1. října 1949 stálý a nebyl od té doby měněn. Na…