č. 103/1952 Sb. rozh. tr., Garance
č. 103/1952 Sb. rozh. tr.
Záleží-li uložení peněžitého trestu na úvaze soudu (t.j. v případech § 48 odst. 1 věty druhé tr. zák.), může být tento trest uležen jen spolu s hlavním trestem odnětí svobody. Při obligatorním peněžitém trestu je nerozhodné, jakého druhu je hlavni trest.
Podmíněně odkládat výkon vedlejších trestů podle § 24 odst. 2 tr. zák. může soud pouze tehdy, jestliže hlavním trestem, jejž soud v konkrétní věci uložil a jehož výkon podmíněně odložil, je odnětí svobody.
Náhradní trest pro případ nedobytnosti peněžitého trestu lze uložit pouze tehdy, jestliže peněžitý trest byl uložen vedle hlavního trestu dočasného odnětí svobody.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. srpna 1952, Tz I 81/52.)
Okresní soud ve Voticích uznal obviněné A, B vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. a uložil jim za to trest nápravného opatření, jehož podmínky uznal za splněné, a pěněžitý trest spolu s náhradním trestem odnětí svobody pro případ jeho nedobytnosti; přitom povolil obviněnému B podmíněný odklad výkonu peněžitého trestu. Tento rozsudek nebyl napaden odvoláním a stal se pravoplatným.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem a zrušil výroky rozsudku o uložení peněžitého trestu, jakož i jeho podmíněném odkladu.
Z důvodů:
Okresní soud pochybil jednak tím, že obviněným uložil peněžitý trest vedle hlavního trestu nápravného opatření, ačkoli v souzená věci uložení peněžitého trestu nebylo obligatórni, dále tím, že pro případ nedobytnosti těchto trestů stanovil náhradní trest odnětí svobody, ačkoli přece neuložil hlavní trest tohoto druhu, a konečně tím, že obviněnému B povolil podmíněný odklad výkonu peněžitého trestu. V jednotlivostech nutno uvést:
Trestní zákon stanoví u různých skutkových podstat trest peněžitý vedle trestu odnětí svobody. V takových případech je uloženi peněžitého trestu podle § 48 odst. 1 věty prvé tr. zák. obligatórni v tom smyslu, že není-li zřejmé, že by tento trest byl nedobytný, musí jej soud uložit, aniž by musel, resp. mohl zkoumat a v rozsudku dále odůvodnit, zda uložení tohoto trestu je důvodné. Jinak jc uložení pěněžitého trestu fakultativní, t. j. soud jej může uložit, je-li to odůvodněno ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1 věty druhé tr. zák., avšak pouze tehdy, jestliže hlavním trestem, který soud v…
