č. 101/1951 Sb. rozh. obč.
Žalobu, kterou manžel matky dítěte popírá své otcovství k dítěti, je třeba podat proti dítěti i proti matce, jsou-li oba na živu. Dítě a matka jsou pak nerozlučnými společníky. Dítě musí být v tomto řízení zastoupeno kolisním opatrovníkem.
Rozhodnout o otcovství jiné osoby k dítěti lze teprve po právní moci rozhodnutí o žalobě o popření otcovství. Není proto přípustné spojit k společnému projednání a rozhodnutí žalobu o popření otcovství k dítěti se žalobou o zjištění otcovství k němu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 4. dubna 1951, Cz I 96/50.)
Nejvyšší soud uznal k stížnosti generálního prokurátora pro porušení zákona podané podle § 210 o. s. ř., že byl rozsudkem okresního soudu v Aši z 25. května 1950 porušen zákon.
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhá žalobou podanou proti dítěti zastoupenému opatrovníkem, aby bylo uznáno, že nezletilé dítě není zplozeno žalobcem, nýbrž že jeho rodným otcem je osoba A. Soud vyhověl žalobě v plném rozsahu.
Tímto rozhodnutím však porušil zákon. Manžel matky dítěte má popěrné právo vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu; nežije-li dítě, vůči matce, a nežije-li matka, vůči dítěti. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto popěrné právo manžel nemá (§ 50 zák. č. 265/1949 Sb., o právu rodinném). Spojka „a“ v tomto ustanovení je slučovací spojkou, jež vylučuje možnost volby. Zákonodárce by zajisté možnost volby vyznačil jinou spojkou, a to spojkou „nebo“. Krom toho dlužno uvážit, že zákon v této souvislosti dále upravuje popěrné právo…
