č. 1/1950 Sb. rozh. tr., Garance
č. 1/1950 Sb. rozh. tr.
Kněz, který rozdává mechanicky rozmnožený výklad exkomunikačního dekretu jiným kněžím znaje jeho obsah, se dopouští zločinu podle § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky.
Neomlouvá ho, že jednal na pokyn (příkaz) svých církevních nadřízených.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 19. listopadu 1949, To 201/49.)
Obžalovaný rozdával při kněžských poutích mezi kněze mechanicky rozmnožený výklad exkomunikačního dekretu.
Státní soud uznal obžalovaného vinným zločinem velezrady podle § 1 odst. 1 písm. c) zák. č. 231/1948 Sb.
Nejvyšší soud zamítl odvolání obžalovaného.
Z důvodů:
Obžalovaný opakuje v odvolání svou obhajobu, že rozšiřoval výklad exkomunikačního dekretu z příkazu svého církevního představeného, jemuž byl povinen naprostou poslušností.
Státní soud správně uvedl, že není s hlediska viny rozhodné, že obžalovaný vyvíjel svou činnost na příkaz nebo na pokyn svých církevních nadřízených.
Obžalovaný poukazuje na svůj dlouholetý návyk poslechnouti bezpodmínečně církevní nadřízené, jejichž příkazy se řídil po celý svůj kněžský život, a uvádí, že svým nadřízeným vyhověl i v souzeném případě vzhledem ke kázeňským následkům, církevním trestům a podezření z bludů a k církevním zákonům, označujícím odepření takové poslušnosti za hřích proti Bohu, a odůvodňuje tím svou právní námitku, že jednal ve stavu neodolatelného donucení podle § 2 písm. g) tr. zák. Přehlíží však, že lze o stavu neodolatelného donucení ve smyslu uvedeného ustanovení mluvit jen tehdy, bylo-li jedinou pohnutkou pachatelova jednání přítomné a bezprostředně hrozící nebezpečí, které nebylo lze odvrátit jinak než spácháním trestného činu, neměl-li pachatel právní povinnost snášet hrozící poruchu, ani se nepřivedl do stavu nouze úmyslně a…
